Relaxace a my (1)

Relaxace s hudbou

Pokud se nám hudba líbí, není přehlušená a dokážeme ji vnímat od piana až po forte, nemusíme za všech okolností zcela odstínit hluky okolí. Náš mozek se sám na podmínky adaptuje a relaxační efekt není narušen. Alespoň to tvrdí poslední studie, která se problémy zabývala. Pozornost a výkonnost mozku se navíc při poslechu hudby zvyšuje.

"Během koncertu různí jedinci naslouchají hudbě s méně upřenou pozorností, ale když dochází k přechodu od jedné skladby k druhé, pozornost všech se zbystří. Nejsem si jistý, že si toho byli barokní skladatelé vědomi, ale z pohledu moderní neurovědy naše studie ukazuje, že je to moment, kdy mozky jednotlivých lidí odpovídají poměrně synchronizovaným způsobem," tvrdí docent psychiatrie Vinod Menon. Aby zjistili, co se děje pod lebkou při různých činnostech, použili vědci magnetickou rezonanci Podle posledních výzkumů totiž lidé poslouchající hudbu zapojují do činnosti části mozku, které řídí centrum pozornosti a obezřetnosti, tvoří předpovědi a aktualizuje paměť událostí. K výzkumu použili krátké úseky symfonií z 18. století. Vlny, které při poslechu hudby mozek vysílá, pak téměř přesně odpovídají obrazu EEG při plném odpočinku. Z toho lze soudit, že hudební produkce na pozadí běžné denní činnosti, má zklidňující charakter pro naše duševní zdraví. Platí to ovšem především pro hudbu klasickou, čím tvrdší je rytmus a čím víc obsahuje hudba basových tónů, zejména těch na samé hraně slyšitelnosti, tím větší je i zátěž na citlivá mozková centra. „Pracovat duševně při tvrdé rockové hudbě znamená nadměrnou zátěž mozku,“ tvrdí Menon. Naopak při tělesné zátěži je rocková hudba vhodným doplňkem, protože vyrovnává zátěž pravé a levé mozkové hemisféry. To ostatně dobře vědí třeba cvičenci aerobiku.

Jako vedlejší produkt zjistili vědci při výzkumu i další zajímavý efekt. "Výsledky studie by nám mohly pomoci rozluštit problém večírků, jak je možné, že dokážeme sledovat konverzaci v zaplněné místnosti, kde všichni hovoří," věří docent psychologie Daniel Levitin, jeden z autorů studie z McGillovy univerzity v Montrealu.
Relaxace s hudbou Pokud se nám hudba líbí, není přehlušená a dokážeme ji vnímat od piana až po forte, nemusíme za všech okolností zcela odstínit hluky okolí. Náš mozek se sám na podmínky adaptuje a relaxační efekt není narušen. Alespoň to tvrdí poslední studie, která se problémy zabývala. Pozornost a výkonnost mozku se navíc při poslechu hudby zvyšuje. "Během koncertu různí jedinci naslouchají hudbě s méně upřenou pozorností, ale když dochází k přechodu od jedné skladby k druhé, pozornost všech se zbystří. Nejsem si jistý, že si toho byli barokní skladatelé vědomi, ale z pohledu moderní neurovědy naše studie ukazuje, že je to moment, kdy mozky jednotlivých lidí odpovídají poměrně synchronizovaným způsobem," tvrdí docent psychiatrie Vinod Menon. Aby zjistili, co se děje pod lebkou při různých činnostech, použili vědci magnetickou rezonanci Podle posledních výzkumů totiž lidé poslouchající hudbu zapojují do činnosti části mozku, které řídí centrum pozornosti a obezřetnosti, tvoří předpovědi a aktualizuje paměť událostí. K výzkumu použili krátké úseky symfonií z 18. století. Vlny, které při poslechu hudby mozek vysílá, pak téměř přesně odpovídají obrazu EEG při plném odpočinku. Z toho lze soudit, že hudební produkce na pozadí běžné denní činnosti, má zklidňující charakter pro naše duševní zdraví. Platí to ovšem především pro hudbu klasickou, čím tvrdší je rytmus a čím víc obsahuje hudba basových tónů, zejména těch na samé hraně slyšitelnosti, tím větší je i zátěž na citlivá mozková centra. „Pracovat duševně při tvrdé rockové hudbě znamená nadměrnou zátěž mozku,“ tvrdí Menon. Naopak při tělesné zátěži je rocková hudba vhodným doplňkem, protože vyrovnává zátěž pravé a levé mozkové hemisféry. To ostatně dobře vědí třeba cvičenci aerobiku. Jako vedlejší produkt zjistili vědci při výzkumu i další zajímavý efekt. "Výsledky studie by nám mohly pomoci rozluštit problém večírků, jak je možné, že dokážeme sledovat konverzaci v zaplněné místnosti, kde všichni hovoří," věří docent psychologie Daniel Levitin, jeden z autorů studie z McGillovy univerzity v Montrealu.

Ladislav Lhotský