Autobusem pražské hromadné dopravy nebo vlakem dojedeme do Újezda nad Lesy a po červené turistické značce se vydáme před Dobročovice do Škvorce. Nezapomeňme co nejčastěji nahlížet do mapy, protože procházíme nejprve staveništěm a poté polní cestou, která se několikrát větví. Jdeme na první pohled nezajímavou krajinou, ale co skrývá za tajemství! Někde tady se odehrávaly nejstarší české dějiny. I sebemenší ves na obzoru je starobylou slovanskou usedlostí, dnešní silnice přesně sledují trasy starých obchodních cest a na návsích stojí zubem času zamaskované středověké tvrze a renesanční zámečky.
Škvorec je toho příkladem. Na srázu nad potokem stojí hrad. Tedy spíše barokní zbořenina než opravdový gotický hrad. Byl postaven někdy kolem roku 1370 na místě starého dodnes neprozkoumaného hradiště. V roce 1639 ho napřed vydrancovali a o poté zapálili Švédové. O patnáct let později se ho majitelé pokusili zachránit. Zakryli ho doškovou střechou, ale více s prací nehnuli. Hrad zpustl a změnil se na zříceninu. Ta však od roku 1710 začala vstávat z mrtvých, a dokonce po velkých opravách se stala knížecím barokním zámkem. Bydlelo se v něm ještě v roce 1794. Poté ovšem znovu zchátral a v polovině devatenáctého století z něho byla zase zřícenina. Do roku 1890 byl téměř celý rozebrán na stavební materiál a v místě paláce byla postavena škola. Z celého hrady tedy zbyla jen věž, studna na nádvoří a část obytného objektu.
Obec zbylý objekt v roce 1994 prodala. Nový majitel začal rekonstrukcí střechy, ale nedokončil ji a historie se opakovala. Do zámku prší, krovy se zbortily, část střechy se propadla a stejně dopadly i stropy. Budova je ve velmi špatném stavu, ale doufejme, že jako již dvakrát ve svých dějinách se navrátí do původního lesku.
Ze Škvorce se vydáme po silničce do Hradešína a Přišimas. Zacházka se vyplatí, protože z Hradešína je fantastický rozhled k Českému středohoří, Řípu a Ještědu. Nekrásnější výhledy jsou právě teď na podzim za podmračeného počasí, kdy je atmosféra vyčištěná dešti a mlhami od průmyslových zplodin.
Starobylost Hradešína dokládá románská rotunda, jejíž stavební prvky můžeme dodnes pozorovat na zdejším kostele. Kam dohlédneme, nacházejí archeologové památky po našich předslovanských předcích z doby kamenné, bronzové i železné.
Přes Přišimasy a Skřivany nás modrá turistická značka dovede k cíli cesty na vrch Klepec. Mezi stromy se objeví osm metrů vysoký žulový skalní blok, kterému se říká Slouha podle nahrbeného postavení nebo Ovčák s ovcemi. Ovčáka choulícího se do kožichu opravdu trochu připomíná, ale o ovce před sto lety přišel. Roztroušené balvany v okolí, které je představovaly, odtěžili místní lidé na stavení kámen.
Ve stěně Slouhy je zabudovaná památeční deska táboru lidu, který se tu v minulosti konal. Je na ní krásná pravopisná chyba. Najděte si ji sami.
Celý Slouha se na kopci objevil tak, že jako pozůstatek sopečné činnosti byl ukryt pod zemí a nahoru se dostal teprve, až okolní méně pevné horniny odnesla voda a vítr.
Z Klepce sejdeme stále po modré značce. Na okraji dalšího lesa se podívejme doprava, protože uvidíme dalších několik mohutných kamenů. Tomu největšímu se říká Stoh slámy. Obvykle se dá dostat na jeho prostorný vrchol pomocí improvizovaného žebříku. Nahoře čeká překvapení v podobě veliké plošiny, ve které je několik skalních hrnců.
Okolo několika jezírek, skrz staré lomy a po okraji lesa se dostaneme do vsi Limuzy, odkud pocházel rod Limuzů zmiňovaných v souvislosti s krvavou řežbou prvních Přemyslovců o nadvládu nad středními Čechami. Stejně jako mnoho jiných i on podlehl brutálnějším a agresivnějším, než byl sám.
Odtud to je po silnici už jen dva kilometry do Rostoklat na vlak. Jezdí odtud směrem na Prahu i Kolín. Máme v nohou necelých patnáct kilometrů.